Okřešice od jihu, v pozadí hřeben Hory (612 m.n.m.).

Návsí v Okřešicích - pěkný fotogenický horácký statek.

Romantický lesní rybníček při zelené značce pod Jelení hlavou.

Legendární Velký Javor pod Věstoňovicemi (stáří 600 let, obvod 750 cm).

Pohled z úpatí Čechtínského kopce směrem na severozápad, na obzoru vpravo Bílá hora nad Radošovem.

Rozpustilý koník měl tu čest být posledním objektem na tomto filmu v našem Canonu.

Sobota 11. září 2004
Trasa: doma (0km) - Třebíč-bus-zač. zelené (1km) - rozc. Dubiny 530 m.n.m. (4,5km) - Okřešice (6,5km) - rozc. Pod Jelení hlavou 565 m.n.m. (10,5km) - Velký javor u Věstoňovic 586 m.n.m. - rozc. Pod javorem (11km) - Čechtínský kopec 661,5 m.n.m. (13km) - Čechtín (15,5km) - Červená Lhota (17km) - sam. Leština (19km) - chata (21km).
Účastníci: Kotel.
Počasí: polojasno, velmi pěkně (od 7°C ráno do 20°C odpoledne).

Poněkud netradiční putování na chatu severním směrem. Vyrazil jsem těsně po osmé z domu a na Komenského náměstí u autobusáku se napojil na zelenou značku, nazvanou mimo jiné "Cesta generála Ludvíka Svobody" (někdejší prezident Svoboda se narodil v Hroznatíně, kam zelená značka též zachází). Vymotal jsem se Podklášteřím z města a kolem rybníka Zámiš vede cesta do lesů nad Třebíči, kde se východně od kóty Tarabka nachází v lesích rozcestí Dubiny. Na dalším kilometru je cesta bohužel špatně značena, je tu spousta čerstvých mýtin a zelená značka se ztrácí. Je třeba držet zhruba severní směr přes louky a rozptýlené remízky. Poté jsem se chytil široké polní cesty, kudy již opět vede značka. Hned za návrším se už nacházejí Okřešice - typická zapadlá horácká víska s pěknou návsí, kostelíkem i obecním úřadem. Ovšem na celkovém vzhledu obce je ještě co zlepšovat, například nikdy nedostavěná a nyní již totálně zchátralá nástavba Jednoty se hodí přesně na Ukrajinu.
Značka vede chvíli po málo frekventované silnici, ale za areálem ZD odbočuje vpravo. Přede mnou se vypíná další, nyní již podstatně vyšší, zalesněný hřeben. Nejvyšší kóta je zde Hora (612 m.n.m.) na jejímž západním úpatí se tyčí příhradový stožár Eurotelu. Vrch Hory však značka obchází po jejím východním okraji příjemnými hlubokými lesy. Jako mávnutím kouzelného proutku se zhruba po dvou kilometrech objeví v odlesněném údolí malebný lesní rybníček s turistickou odpočivkou. Usuzuji, že rybníček a odpočivka byly zbudovány díky péči LČR teprve nedávno, neboť hráz a kamenná propusť ještě září novotou a v mapě též není zaznačen. Čtyři divoké kačeny nemají z člověka pražádný respekt a bez okolků loudí něco do zobáků. Tudíž přicházím o jeden rohlík. Ten druhý spořádávám v přístřešku, ale kačeny ještě nemají dost, tak jdou za mnou na břeh a asi metr-dva ode mě uštipují trávu.
Z hráze zelená značka opět směřuje do lesa, ale po malé chvíli již narážím na rozcestí "Pod Jelení hlavou" (stejnojmenná kóta je trochu východněji). Zatímco zelená značka směřuje dále severovýchodně na Horní Věstonice, Hroznatín a Nárameč, začíná zde též žlutá značka, která zprvu vede na západ do Čechtína a pak se stáčí na sever na Měřínsko. Podotýkám, že je zde značení oproti mapě přeznačeno - zelená již nevede okolo Javoru, ale nahrazuje ji žlutá významová odbočka. Rád k tzv. Velkému Javoru odbočuji (cca 100m), protože jsem zde byl naposledy na výpravě Čtyřky s Robinem (tedy někdy před 15 lety - jezdily se sem oblíbené výlety na kole). Mohutný kmen údajně 600 let starého stromu je neskutečně vykotlaný, ale přesto je strom stále živý a porostlý lupeny. Jedna mohutná větev je opatrně přichycena i jakousi lanovou podporou. Nezdá se mi, že Javor je těsně před záhubou, jak spousta lidí tvrdí - jistě ještě hezkých pár let vydrží.

Dále žlutá značka vede nejprve po lesácké asfaltce (vede ke Dvoru Vartenberg), ale posléze se vine už jen lesními pěšinami a stále stoupá. Po kilometru vystupuje z lesa a ujišťovací popis ji směřuje "podél meze". Zahlížím však nedaleko mezi vrcholky stromů další příhradovou věž, kterou jsem kdysi lokalizoval, jako BTS Eurotelu na Čechtínském vrchu (Cell ID byly 8926 a 8927). S údivem však zjišťuji, že vrchol věže je "odstrojen" a nejsou již na ní typické "lyžiny" BTS-ek (vysílače mobilního signálu), ani paraboly mikrovlnných spojů zamířené na další stožáry po okolí. Okamžitě měním směr a mířím lesem na palouk pod Čechtínským kopcem, kde stožár stojí. A opravdu - je zde již pouze "holá" konstrukce bez jakéhokoliv vysílacího zařízení a kabeláže. Navíc je díra v plotě a prostor již zjevně nehlídají žádná čidla. To by byla rozhledna! Ale jsem bohužel sám, takže neriskuji sólo výstup (spíš výlez) na plošiny; je tam totiž jen žebřík, ač chráněný obručemi. Ale určitě tam někdy vylezeme s klukama. Závěrem usuzuji, že funkci této BTS-ky převzal o něco mladší stožár mezi Vartenbergem a Horou a Eurotel Čechtínský kopec proto opustil. Pak ještě jen tak pro formu zacházím asi 200 metrů na samotný vrchol Čechtínského kopce, čímž také vystupuji na nejvyšší bod dnešní výpravy - 661,5 m.n.m. Rutinní přehlídka trigonometru: mírně nakloněn, ochranná tyč v pořádku. Zalesněnému vrcholu vévodí asi sedm mohutných a rozložitých buků - pozůstatku původního zalesnění této části Horácka, které jsou příjemným oživením jinak všudypřítomné smrkové monokultury.
Od stožáru vede příjemná cesta k Čechtínu, ze které se otevírají rozhledy na západ až k Jihlavě (kouřící Kronospan nelze přehlédnout). Po chvíli se od lesa napojuje i žlutá značka. Na okraji Čechtína jsou výběhy pro koně, což je opět vítané zpestření pro můj objektiv: cvak, a film se začne převíjet. Poslední snímek. Ale že to dalo práci, přemluvit koníka, aby chvíli v klidu postál… Míjím pěkný sportovní areál (travnaté hřiště a koupaliště) a zacházím do obce Čechtín, která je již známá z jednoho minulého vyprávění o výpravě na Smrček. Na rozcestí silnic č. 349 a 351 nedaleko statku se loučím se žlutou značkou. Směrovka mě ujišťuje, že na třebíčský autobusák je to odtud 13,5 kilometru, čili když připočítám to, co je to až k nám na sídliště plus zacházka na Čechtínský kopec, mám ujito v tuto chvíli dobrých 15,5 kiláku. Vydávám se po silnici (již turisticky neznačeno) směrem na jih do Červené Lhoty a to znamená, že kopíruji již jednou jitou trasu (na Smrček) v protisměru. Jelikož je sobota, kterou vesničané pojímají jako pracovní den, ve Lhotě se pilně maká na záhumencích - sbírají především brambory. Na návsí u křížku a autobusové zastávky se stáčím vpravo mezi baráky a začínám sledovat tok potůčku Leština. Ještě kilák mezi loukami a vstupuji do lesa. Těsně před samotou Leština ještě na chvíli usedám na poslední občerstvení (zapomněl jsem prve podotknout, že na této výpravě testuji novou termosku). Procházím kolem mlýna a na hranici k.ú. Třebíčský Číchov a Chlum nad Jihlavou (značeno nějakým dobrákem barvou na stromech) vyhlašuji Poslední kilometr. Pak již nezbývá než projít malebným údolíčkem Leštiny a vylézt pak vpravo na pole. Oproti červnu, kdy jsem se zde dokonale zmáchal v obilí, je tentokrát výstup z údolí okořeněn prodíráním se v hustých trnkách - asi je to zde zakleté nebo co. Na chlumecké asfaltce se napojuji na červenou značku a odtud je to na chatu již coby kamenem dohodil…
Opravdu příjemná sobotní výprava, navíc korunovaná krásným babě-letním počasím!

Celkem ujito: cca 21 km.
Nejvyšší bod trasy: Čechtínský kopec (661,49 m.n.m. - trigo. 3205-18).
Nejnižší bod trasy: Třebíč-u Podklášterského mostu (395,087 m.n.m. - nivelák Oae-39).
K orientaci poslouží mapy KČT č. 80 Třebíčsko a č. 79 Jihlavsko.

sepsal a fotil Kotel